Dnes je 15. července 2020

Lampionový průvod - ročník 2015

 V netradičním čase, přesto v hojném počtu

Letos sice v pondělí, ale zase před státním svátkem, jsme uspořádali lampionový průvod. A protože se snažíme naše akce neustále inovovat, aby nezakrněly, tak přípravy trvaly oproti předchozím ročníkům o něco déle, ale vyplatilo se. Dle našeho odhadu na fotbalové hřiště v průvodu od kostela svatého Martina přišlo zhasnutými Všeruby večer 16. 11. 2015 asi 300 lidí, z nichž jsme zaregistrovali při prezenci 117 dětí.

Touha po strašidlech může vyvolat i tlačenici

Poučeni z minulého roku jsme jako výchozí bod pro stezku odvahy stanovili asfaltové hřiště, ale i tam se zpočátku někteří nedočkaví spoluobčané tlačili. Ale nakonec se na všechny dostalo a tak strašidla měla „pré“. Na začátku stezky odvahy si za zvuků dalších v klecích uzavřených strašidlech chtěla na dětech pochutnat malomocná čarodějnice, ale nakonec jim pomohla se vyškrábat nahoru po pešunku. A pak všichni vyrazili do tmy, kterou sem tam prosvětlovala světýlka svíček. Co vím z doslechu, tak tam ve tmě různě poletovali malí duchové, po 200 m na účastníky vykukovala ze země napůl zahrabaná mrtvolka, sem tam se zaleskla obří pavučina či černá igelitová překážka. Na haldách po stromech poskakoval neviditelný muž, mrtvý kostelník zase bouchal lopatou do stromů a u hřbitova v trávě pobíhalo asi divoké prase. Po cestě z hald zpátky na hřiště ležela na pěšině oživlá mrtvola, která sem tam někoho chytila za nohu. A úplně na konci u staré boudy vybafla mrtvá nevěsta s polomrtvým ženichem, která každého, pokud se nedal na útěk, odměnila nakreslením :-) na ruku, za kterého v cíli dostal lampion štěstí.

Kino uvádí pohádku, příroda akční zásah

Mezitím si ti, kteří čekali ve frontě a nechtěli se přetlačovat s ostatními, mohli kouknout v našem provizorním kině na pohádku či opéct buřta. A na závěr jsme všichni vypustili lampiony štěstí, a protože sem tam fouknul vítr, tak jsme viděli v akci i naše hasiče, kteří si připsali letošní asi nejkratší výjezd.

Závěrečná děkovačka

Velký dík z mé strany patří Míše a Petrovi za architektonické ztvárnění stezky odvahy, Matějovi, Honzovi, Vaškovi a jeho kamarádovi, Elišce a Lucce za „zpříjemnění“ stezky odvahy odvážným účastníkům, Kačence za výtvarné ztvárnění strašidel, Káťě za registraci účastníků, čarodějnici Silvě za vydání 100 buřtů, našim hasičům za doprovod průvodu a za zprovoznění kina, Lojzovi za to, že ač měl zavírací den, tak otevřel Muňári, Petrovi za odborné elektrické vypnutí a znovuzapnutí všerubských světel. A závěrem všem účastníkům, kteří si i v tak pozdní hodinu udělali čas a přišli.
Václav Červenka